Český strakatý pes - chovatelská stanice Z Akátového hájku Elektrický obojek - naše zkušenosti
Před více než rokem jsme se zařadili do skupiny těch, kdo používají elektrický výcvikový obojek. Chceme popsat, jaké s ním máme zkušenosti.

To bylo tak: V prosinci Anka zdrhla za srnami. Doma jsme šíleli 9 hodin. V lednu utekla a vrátila se po dvou hodinách. A v únoru další útěk za kočičkou – 10 hodin pryč.

Asi si umíte představit naše šílenství – běhali jsme po okolních polích, volali, objížděli přilehlé silnice a děsili se, jestli ji neuvidíme někde sraženou. Když padla noc, napsali jsme maily do okolních obcí, veterinárních ordinací, na policii.... aby informaci našli hned ráno... Když se vrátila, zase jsme vše odvolávali...

Po třetí přetekl pohár a usnesli jsme se, že TO už nechceme zažít. Východiska byla dvě. Důsledně chodit na vodítku, nebo elektrika. Vodítko sice funguje, ale přece jen to na něm není taková probíhačka. Navíc i vodítko může paničkám vypadnout z ruky...takže jsme se začali zajímat o elektrický výcvikový obojek.

Nyní ho používáme a k plné spokojenosti. Aby to tak mohlo být, postupovali jsme takto:

  • Anka byla už na počátku používání elektriky poslušná. Znala význam povelů, a když nebyla v dohledu srna, zajíc či kočka, přivolání bylo bez problémů. Byla odvolatelná i ze skupiny hrajících si psů.

  • Domluvili jsme se s výcvikářem, že k němu půjdeme na školení. Šli jsme celá rodina a poznáváním teorie obojku jsme strávili dopoledne. Abychom věděli co a jak.

  • Doma jsme si sepsali pravidla, jak přesně budeme obojek používat. Postup ležel napsaný velkými písmeny na kuchyňském stole, aby byl na očích, dokud se nám nedostal pod kůži.

  • Obojek jsme Ance začali nasazovat pokaždé, když jsme šli ven za vrátka. Zpočátku jsme ho nezapínali (asi tři týdny) a chodili na stopovačce. Aby si zvykla, že ho má, že obojek znamená vycházku a nespojila si impuls a obojek dohromady.

  • Po třech týdnech jsme vyzkoušeli, na jaký impuls Anka zareaguje. Nechali jsme jí obojek na krku, když jsme se vrátili z vycházky, ale tentokrát ho zapnuli. Když se rozvalila před krbem, zmáčkli jsme ovladač s hodnotou 0 (ze škály 20ti). Nic. Na jedničku zdvihla oči a koukla se, co se děje. Jednička je tedy výchozí signál, který používáme na nastavení jeden blesk. Na dva blesky máme trojku.

  • Následujících pár týdnů jsme chodili ven ještě s vodítkem, ale už se zapnutou elektrikou. Dohoda zněla: na vycházce přivolávat. Když nezareaguje na volání, použít jeden blesk. Když nereaguje ani na ten dva blesky. Tím si měla upevnit přivolání, aby o něm přestala přemýšlet, ale dělala ho prostě automaticky.

  • Postupně jsme na procházkách začali Anku občas pouštět z vodítka. Přičemž teorie používání obojku zůstala stejná, jen rozšířěná pro případ útěku za zvěří – zvyšovat impulsy, dokud se nevrátí.

  • Po několika dnech bez nutnosti obojek použít „konečně“ přímo před Andulou vyrazil zajíc. Přivolání ignorovala, na jedničku nereagovala, na trojku se otočila a mazala si pro pamlsek. Na několika dalších vycházkách jsme použili jedničku. Vždy vzorně přišla.

  • Při jedné společné vycházce najednou mezi pobíhajícími psy Anka nebyla. Začali jsme hledat, volat, až jsme ji uviděli na poli, jak prohání zajocha. Na volání žádná reakce, na dva blesky také ne, tak jsme zvyšovali. Byla tak vzrušená, že vůbec nereagovala. U dvanáctky najednou kvikla a mazala zpátky.

  • Od té doby se frekvence použití elektriky ještě snížila. Odvolatelná je i od cizí kočky, která je relativně blízko a utíká...

  • Dodržujeme však stále pravidlo, že za vrata se chodí s elektrikou. Prostě z principu. Když hrozí nebezpečí (místa, kde zvěř pravidelně potkáváme), beru si ovladač do ruky a dobře sleduji situaci – lepší problému předejít a přivolávat když já vidím zvěř a Anka ještě ne, případně jí poslat impuls jednoho blesku, když se teprve rozmýšlí, zda se rozeběhne či ne... Jinak je však celkem běžné, že ovladač je nezapnutý v kapse.

  • Použití zvukového signálu jsme nechali pro příležitosti typu – žere něco na kompostu, válí se v chcíplé rybě či jiném voňavém potěšení. Bez jakéhokoli komentáře pípnout - pokud nepřestane se záškodnickou činností, přidat jeden větší impuls - opět bez komentáře (Páníček s tím nemá nic společného, ale ten kompost dává rány! Je lepší se od něj držet dál...). Jako by to věděla – zatím nebylo pípání třeba.


  • Co jsme se rozhodli dělat a nedělat:

  • Obojek máme jen a pouze na upevnění přivolání a na řešení krizové situace při počínajícím útěku. Nepoužíváme ho na učení žádných jiných povelů, na cvičáku a podobně.

  • Jeho použití je podmíněno tím, že Anku vidíme (aby jí člověk neprásknul impuls ve chvíli, kdy se k němu vrací, ale běží někde za keřem).

  • Kromě zmíněného žraní v kompostě či válení v hnusu musí vždy být nejprve povel a teprve při průkazném neuposlechnutí impuls.

  • Nikdy nesmí přijít silný impuls bez předcházejícího slabého.

  • Použití impulzu nevylučuje odměnu pamlskem.

  • „Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich